Reklama
 
Blog | Lukáš Hájek

Dědicové sametové revoluce

17. listopad 1989 je vítězstvím touhy lidského ducha po svobodě - naším vítězstvím

Sametová revoluce v listopadu 1989 | zdroj: commons.wikipedia.org

Zatímco v okolních státech se komunistické režimy postupně hroutily, situace v Československu vypadala na podzim 1989 stále beznadějně. Ano, KSČ se musela potýkat s rozsáhlými demonstracemi již od roku 1988, ale vážnější trhliny ve strnulém systému viditelné nebyly. Československý národ jako by s pověstnou trpělivostí sobě vlastní vyčkával a sbíral veškerou zbylou energii. Energii, jež měla vytrysknout po jednom listopadovém dni a jako nezastavitelná vlna smést šeď komunismu. V pondělí uplyne přesně 25 let od pokojné demonstrace vysokoškolských studentů, která byla 17. listopadu ve večerních hodinách v Praze na Národní třídě násilně rozehnána. Následné události během pár týdnů do základů otřásly režimem trvajícím déle než čtyřicet let.

Sametová revoluce je úžasným a inspirujícím příběhem touhy po svobodě, kterou je sice možné násilnými prostředky na chvíli umlčet, ale nikdy ne zcela potlačit. A o svobodu šlo skutečně na prvním místě. Režim selhával ve všech ohledech, když postupně plnil čím dál tím méně životních i duchovních požadavků. Legitimitu v podstatě nikdy neměl a ve chvíli, kdy fyzicky napadl vlastní občany, lidé řekli dost. Nebyly však žádány reformy či třetí cesty jako v období Pražského jara. Zavládla všeobecná shoda na tom, že KSČ svoji šanci dostala – nebo si ji spíše pro sebe ukradla – a výsledky komunistické práce byly vidět na každém kroku až příliš dobře. Stát byl zdevastován, svoboda pošlapána, inteligence ponížena, krajina zničena. Najednou byl provoláván konec vlády jedné strany, běžní lidé odmítali systém jako takový. Všeobecná frustrace a zlost dosáhly té míry, že všichni byli ochotní obětovat i poslední zbytky vlastních jistot. Při zpěvu Ach synku, synku jsme se rozhodli vykročit do nejisté budoucnosti s ideou navrácení masarykových myšlenek demokracie.

Reklama

Probudil se lid a do jeho čela se postavily skutečné elity.Komunistický režim byl v roce 1989 už značně oslabený, jeho vůdčí představitelé neměli nejmenší ponětí o realitě, která se odehrávala venku za dveřmi stranických sekretariátů. To se naplno ukázalo právě v oněch listopadových a prosincových dnech, když strana nedokázala adekvátně na vzniklou situaci reagovat. Systém se tak do velké míry hroutil sám pod tíhou vlastní degenerace, ale stále bylo nutné zasadit mu finální ránu a ukončit ono dlouhé trápení. A desetitisícové i vícehlavé davy v ulicích byly více než ostrou dýkou, jež zardousila bestii za zvuků posledních výkřiků. Probudil se lid a do jeho čela se postavily skutečné elity, které opět hovořily hlasem poctivosti a dobré vůle. A přestože křivda byla veliká, revoluce se nesla v duchu sice radikálních, ale stále nenásilných a pokojných změn.

Co nám ale zůstalo ze sametové revoluce dnes? Ne, není třeba předstírat, že současný systém je dokonalý. Stále se potýkáme s až příliš vysokou úrovní lží, krádeží a korupce. Lidé jsou politikou znechucení a nutno dodat, že často zcela oprávněně. Celkově je však naprosto zřejmé, jak moc jsme se posunuli vpřed a Česká republika je dnes ekonomicky stabilní právní stát garantující a ochraňující důležité lidské svobody. Z médií jsme sice neustále vystavování sérii negativních zpráv o bídném stavu naší společnosti, ale při objektivním posouzení jakéhokoliv druhu nelze než uznat, že život dnes je oproti tomu předlistopadovému výrazně lepší. Obhájci komunistického režimu a kritici dnešních poměrů existují a existovat budou i nadále, ale jejich vyprázdněné útočné pokřikování o „rozkrádání a lumpech“ nesmí podlomit naši víru v systém současný. Nezavírejme oči před problémy dneška, ale nechtějme se vracet, pojďme dopředu cestou odpovědného rozvoje.

Všichni jsme děti sametové revoluce – převzali jsme dědictví a neseme odkaz.Sametová revoluce stojí u základů našeho dnešního společenského a politického systému. Její hlavní přínos je v něžném odhodlání zlepšovat věci veřejné. Tento fakt bychom měli vnímat jako náš společný začátek – ať jsme z pravice či levice, žijeme v Čechách či na Moravě a pracujeme v ordinaci či na stavbě. Všichni jsme děti sametové revoluce – převzali jsme její dědictví, každý den s vírou v ní zvelebujeme své okolí a neseme její odkaz do budoucnosti. Proto si důstojně připomeňme tento významný den. Den vítězství lidské touhy po sovobdě. Den našeho vítězství.

 

Obr. v perexu: Sametová revoluce | zdroj: commons.wikipedia.org

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama