Spokojenost veřejnosti s politickou situací je dlouhodobě nízká a důvěra občanů v politiku obecně i konkrétní politiky klesá. Někdo ale zemi spravovat musí, a tak jsme si vytvořili představu, že těmi nejpovolanějšími jsou odborníci všeho druhu. Proč právě těmi nenahradit všechny ty politiky, kteří jenom „kecaj a kradou“. Ministr zdravotnictví tak musí být doktor z povolání, resort obrany by měl vést profesionální voják a na ministerstvo zemědělství by jeho šéf měl ideálně přijet traktorem z pole brambor (nic proti panu Jurečkovi).
Rozhodně nechci tvrdit, že dobrým ministrem školství nemůže být např. dlouholetý pedagog z malé školy na vesnici. Takový člověk má znalosti z nejnižší úrovně své profesní oblasti a zná nejpalčivější problémy oboru. Praktická odbornost ale nemůže být hlavní a už vůbec ne jedinou podmínkou pro vykonávání politických funkcí, jakými jsou např. právě ty ministerské, ale i mnohé další. Podstatné je uvědomit si rozdíl mezi politikem a odborníkem, myšleno úředníkem. Funkce politické jsou totiž zásadně odlišné od funkcí úřednických, a to ve svém obsahu i obsazení.
Role politika je v zastupitelských demokraciích zcela nenahraditelnou, když právě on po svém zvolení vykonává běžná i komplikovaná rozhodnutí, skrze která spravuje stát. Díky tomu většina ostatních lidí nemusí trávit dlouhé dny a noci vysokou politikou a mohou se soustředit na své vlastní životy a zájmy. Politik je zprostředkovatelem moci a za svou činnost se zodpovídá voličům a všem občanům. Role úředníka je ale jiná. Jedná se o nevolenou funkci vyžadující vysokou odbornost, ale téměř žádnou společenskou zodpovědnost. Tu nese politik, když on definuje podobu systému, kterou úředník pouze dodržuje a prosazuje.
Politické funkce jsou pro politiky, úřednické pro úředníky.
Laureát Nobelovy ceny míru a bývalý ministr zahraničních věcí USA Henry Kissinger již v roce 1969 ve své knize American Foreign Policy tvrdil, že politik musí být schopen jednat i při nedostatku informací a s tím vědomím, že jeho činnost spoluvytváří vlastní okolí. Pokud máme čekat na moment, kdy je k dispozici dostatek informací ke skutečnému poznání, může být již pozdě pro ten správný a pravý politický krok. Politik musí jednat i tehdy, když nezná celou realitu. Úředník (Kissingerovými slovy expert) naopak jedná jen v situacích, kdy má dostatek informací, zná vše potřebné a zná způsob, jakým chce dosáhnout cíle. Politik se musí potýkat s řadou nejasných proměnných, i přes které musí jednat. Úředník může konat, až když se tyto elementy vyjasní a výsledek dosahuje co největší pravděpodobnosti úspěchu.
Kissingerovým ideálem je nadřazenost politické moudrosti nad expertizou, s čímž naprosto souhlasím. Politické (řídicí) funkce jsou pro politiky, úřednické (sloužicí) pro úředníky. Ne jinak. Post ministra je funkcí politickou a tedy pro politika, úředníci následují až, nebo snad už na místech náměstků. Politik pochopitelně musí mít odborné znalosti z oborů, o kterých rozhoduje, ale důležité jsou především jeho schopnosti komunikační, manažerské a rozhodovací. Politik je v mnoha situacích nucen stát proti většině, možná i proti vlastním voličům, kteří nedokáží kvalifikovaně posoudit složitou otázku. V takové situaci je to politik, kdo přebírá zodpovědnost a dává všanc svůj osud a kariéru, kterou mohou voliči snadno ukončit v příštích volbách. Pokud do těchto politických pozic budeme dosazovat úředníky vyčkávajicí na dostatek informací a obávajicí se zodpovědnosti politické funkce, systém může zkolabovat pověstnou cestou dlážděnou dobrými úmysly.
Tento článek kritizuje „úřednické a nepolitické“ nálady ve společnosti a možná vypadá i jako kritika současného kabinetu s nepolitiky z hnutí ANO. Pravdou je, že původně byl skutečně zamýšlen jako reakce především na ministra Babiše, který „není politik“ a přitom je v politické funkci. Babiš se ale postupně stává ve smyslu předchozího textu relativně dobrým politikem, když ve své funkci představuje vrcholného manažera, který vede vyjednávání na svou vlastní zodpovědnost a za své podřízené (úředníky) si vybírá kvalifikované odborníky. Stát nelze řídit jako firmu, ale pro politiku lze rekrutovat původní vedoucí firem. Andrej Babiš si to ještě asi neuvědomuje, ale prozatím se z něj stává v tomto ohledu docela slušný politik, což sice nerad, ale upřímně přiznávám.
Obr. v perexu: Strakova akademie, sídlo Vlády ČR | zdroj: commons.wikimedia.org