Volební účast je pro občany povinná přibližně ve dvou desítkách zemí napříč celým světem. Nejsou to přitom jen případy exotického Nauru či totalitní KLDR. Účast u voleb vyžadují i v Austrálii či Belgii. Ne všude je zákon skutečně prosazován, v mnoha zemích je pouze nevyužívanou zvláštností systému. Hlavní argumenty pro zavedení byly a jsou všude stejné – zvýšit podíl občanů na rozhodovacím procesu. Povinná volební účast ale sebou nese mnoho neznámých, které činí ze snahy ji zavést nebezpečný experiment s celým politickým prostředím.
V první řadě představuje demokracie v širokém slova smyslu zodpovědné, ale volné rozhodování. To neznamená jenom nutnost vybrat si mezi stranou A, či B, ale také možnost od výběru zcela ustoupit a nezúčastnit se. Přinucení občana k volbě a rozhodování znamená násilné porušení práva vyjádřit svůj názor právě zdržením se. I to je totiž jasný signál, který občan vysílá. Vysoká či nízká volební účast navíc ani nevypovídá nic o úrovni demokracie v zemi. V současném chrámu demokracie Švýcarsku se volební účast při referendech i federálních volbách běžně drží pod úrovní 50 % a často i mnohem níže. Důvodem není nezájem Švýcarů o politiku, ale naopak. Občané pečlivě sledují veřejný prostor a k otázkám, které se jich přímo netýkají či je neumí posoudit, se nevyjadřují. Věří ve svůj systém.
Při povinné volební účasti lze jen velmi obtížně odhadnout chování voličů. Zatímco při dobrovolné volbě platí alespoň základní zákony racionální volby, donucení probouzí u lidí vzdor. V lepším případě takový protest proti „násilnému dotažení za plentu“ znamená natržení hlasovacího lístku a rapidní zvýšení množství neplatných hlasů. V horším případě volič vybere jednu z extremistických či antisystémových stran, kterým tak stoupne protestní volební podpora.
Nejistá je i změna poměrů sil mezi jednotlivými politickými stranami či obecně pravicovým a levicovým táborem. Nejenom v České republice je mnohem více zaměstnanců než zaměstnavatelů a při volbě podle třídní příslušnosti by mohla výrazně narůst podpora právě levicových stran. To samo o sobě není nic špatného, když se tak zrcadlí složení společnosti, ale může dojít k narušení střídání stran u vlády, což už problém je. Výzkumy, které by takový efekt potvrzovaly, nejsou jednoznačné. Osobně si však myslím, že v jisté podobě ho předpokládat lze. Je možné, že Miloš Zeman (primárně) kalkuluje právě s tímto nárůstem podpory „svojí levice“? Pokud ano, o to sympatičtější je postoj rovněž levicové (?) vlády Bohuslava Sobotky, která myšlenku na povinnou volební účast nepodpořila. Namísto aby lidi nutila jít k politice, chce vláda učinit politiku atraktivnější, aby k ní lidi chtěli sami. Správná úvaha.
Nechtějme proto, aby se na rozhodování podíleli všichni a třeba i z donucení. Raději nechme rozhodovat pouze ty, kteří k volbám přijdou z vlastní vůle a se zodpovědnou rukou.